vasdruhydomov.cz

Tentokrát jsme si vypůjčili titulek z nejznámějšího fejetonu Jana Narudy. Ten měl nesnáze se starým slamníkem. Asi nás na cyklostezkách nenapadlo téma, které někteří odborníci považují za velmi závažné. Kdyby se po světě pohybovalo několik tisíc cyklistů, tak to asi nikdo neřeží, jenže oni jich jsou milióny a neustále přibývají. Z vlastní zkušenosti víme, že akutní potřeba ulevit si přepadla na výjezdu každého z nás, kdo kdy na svůj bajk usedl. Výsledkem toho jsou cesty lemované hromádkami s bílými čepičkami z toaletních papírů a ubrousků všeho druhu.

Zajímavé je, že Česko v tomto procesu defekace je jaksi pozadu od okolních zemí. Spousta organizací se věnuje vzdělávání jak vykonat potřebu v terénu. Některé státy to řeší celkem sympaticky, totiž rozmístěním dostatečného množství kadibudek podél turistických tras.

Základní otázkou však zůstává, jestli svůj bobek zlikvidovat nebo uklidit přímo na místě nebo si ho odnést s sebou a uložit někde později. Představa, že s vámi nadále pokračuje váš exkrement uložený v batůžku je pro mnohé z nás značně neetická. Když si však představíme, že bobek s námi jel již z domova, jen na jiném místě by mohla napomoci racionálnímu nakládání s bobkem. Mnozí namítají, že zvěř to též neřeší. Jenže zvěř neřeší ani následnou papírovou hygienu. Daleko větší bizár je informace o složení našeho hovna. To, podle výzkumu, obsahuje množství nebezpečných látek, které se do našich těl dostaly v podobě „jedovaté“ stravy. A právě fauna by se jimi mohla kontaminovat.

Jaká jsou tedy vědecká doporučení pro minimální negativní dopady naši neodkladné potřeby?

To jsou skvělé a jistě potřebné rady. Ovšem pro někoho, kdo nespěchá a mát čas na rekognoskaci okolního terénu. Bohužel spěch bývá velmi často součástí tohoto úlevného rituálu, a právě ten většinou zhatí naše ušlechtilé eko rácio. Pak je jen otázkou, jestli se v daný okamžik zabýváme myšlenkou biologické odbouratelnosti nebo čistých cyklistických kalhot.

Svět je zkrátka stále plnější různých protikladů a nám nezbývá, než používat vlastní rozum i v krizové situaci a vypořádat se s ní se ctí hodnou člověka jeden a dvacátého století. Nebojme se toho, je to jen pouhá další výzva
pro budoucnost.

 

Text a foto: Jiří Hokův

Comments are closed.