Příjemné útočiště pro bezpečný rozvoj všech autistických dětí vzniklo v Kladně v Divadelní ulici. Vybudoval ho za podpory města Kladna Pavel Hrbata s partnerkou, inspirací byl jejich synek. V plně vybavené herně s názvem Modrý svět mohou rodiče se svými ratolestmi s neurovývojovou poruchou procvičovat jemnou motoriku, koordinaci svalů, komunikaci ale třeba i zvládání kontaktu s jinými dětmi. Do herny, která má také kouzelnou relaxační místnost se světelnými prvky a polohovacími vaky, je třeba se objednat. Pavel Hrbata je připraven sdílet s ostatními rodiči své zkušenosti a znalosti v péči o autistické děti. Do budoucna by rád, aby vznikl spolek, který bude schopen ještě více pomáhat kladenským rodinám, kterým se narodí potomek s poruchou autistického spektra.

Jak vznikla myšlenka herny pro autistické děti?

Impulsem byly zkušenosti s naším synkem Kubíkem. Už v raném dětství se nepřetáčel, nezvedal hlavičku, vývoj nebyl rovnoměrný, v deseti měsících měl oslabené svalstvo. Od omezeného pohybu se pak u dítěte odvíjí vše. Začali jsme vyhledávat odborníky, cvičit v kladenském zařízení Zvonek a především pak intenzivně doma. V jeho dvou letech jsme dokázali, že se postavil na nohy. Objevili se ale další pochybnosti, Kubík nemluvil, nereagoval na zavolání, byl ve svém světě, nevnímal nás, měl stereotypní hry. Vším točil a dokázal u toho vydržet třeba hodinu a přitom hučel. Některé další zkušenosti s psycholožkami a některými terapiemi nebyly moc povzbuzující. Vynakládali jsme čas a velké peníze. A tak jsme se do toho ponořili, četli tematickou literaturu, učili se, vyhledávali si sami informace i ze zahraničních zdrojů, zkoušeli, co našemu synovi pomáhá, vyhovuje. Nejvíc jsme se dozvěděli paradoxně na sociálních sítí od lidí, kteří už své zkušenosti měli. Uvědomili jsme si, že v Kladně se rodičům těchto dětí mnoho pomoci nedostane, není kvalitně vybavený prostor, kam by mohli s dětmi docházet a v klidu pracovat s nimi na rozvoji. A tak jsme hernu vytvořili nejen pro našeho Kubíka, ale pro všechny, kteří to budou potřebovat.

Jak je tedy herna vybavena?

Herna se nachází v 1. patře čísla popisného 1703 v Divadelní ulici. Má tři místnosti. Vybavovali jsme je samozřejmě postupně, jak jsme měli finance. Prodělal jsem dvě školení – senzorickou integraci a systém snoezelen, aby vše bylo kvalitní a funkční. Jde o vnímání vlastního těla. Ve dvou místnostech se nachází různé herní prvky, s jejichž pomocí děti mohou cvičit jemnou i hrubou motoriku, balanc, svalovou koordinaci, senzorickou stimulaci, vnímání svého okolí atd. Jsou tu nášlapné balanční podložky, molitanové sestavy, puzzle s výstupky, houpačka, skluzavka, trampolíny, bazén s míčky, kam si může dítě ponořit, jako do bezpečného úkrytu. Může se to zdát jako maličkost, ale autistické děti vnímají svět jinak. Třetí, relaxační místnost je zařízena v duchu multismyslového relaxačního systému snoezelen.

Můžete to vysvětlit?

Snoezelen je multifunkční metoda zaměřená na stimulaci smyslů i relaxaci dětí i dospělých ve speciálně zařízených terapeutických místnostech umožňujících muzikoterapii, aromatoterapii, terapii světlem a podobně. Je určena zejména pro osoby s vývojovými poruchami, s mentálním, tělesným nebo vícenásobným postižením, s poruchou autistického spektra, poruchami chování a učení, s psychickými poruchami, traumatickým poraněním mozku, pro osoby s demencí a pro chronicky nemocné pacienty. Jde především o vytvoření příjemného prostředí. Naše místnost je proto vybavena polohovatelnými pytli, podložkami, měkkými dekami, ale hlavně příjemnými světelnými objekty. Hraje tu relaxační hudba, využíváme aromaterapie. Dítě si tu může hrát a zároveň se postupně zklidní, uvolní. Jedna z maminek říkala, že po návštěvě naší terapeutické místnosti vydržel její syn klidný po celý zbytek dne, to je u autistického dítěte výborná zpráva a moc nás to potěšilo.

Popište nám ty světelné objekty…

Všechny prvky vydávají světlo v jemných barevných odstínech. Jsou tu světelné míče, na stropě jsou v bílé látce malá světélka simulující hvězdy a mraky. Úžasný je bublinkový válec, kde mohou děti přepínat barvy světla, a tak se je učit. Když se válce dotknete, cítíte vibrace, což je pro autistické dítě fascinující. Na stropě je umístěna i klasická zrcadlová koule, která světlo po stěnách odráží. Máme tu projektor pro oční stimulaci, kde se třeba mísí olejové barvy, promítá se lesní prostředí atd. Další světelná koule reaguje na dotyk a máme tu i barevná optická vlákna. Je to velmi příjemné prostředí.

V herně tedy s dítětem rodič zůstává, není to tak, že sem dá svého potomka a může odejít?

Nene, nejlepší terapeut je vždy rodič. Herna má sloužit tomu, aby tu rodič s dítětem trávil čas, pracoval společně na komunikaci, rozvoji. Celou hernu budou mít pro sebe. Vzhledem k tomu, že autisté jsou každý na jiném stupni socializace, jsou více či měně zvyklí na cizí osoby, je nutné se do herny předem objednat, telefonicky nebo emailem, aby tu nebyl někdo, kdo potřebuje absolutní klid. To však neznamená, že se nelze domluvit, aby se tu sešly dvě děti a pracovaly společně právě na socializaci. Teď tu zrovna byla maminka s dítětem, která chtěla, aby tu náš Kubík byl také. Kuba má vyšší míru socializace, takže občas dochází i do školky, kde je s asistentkou. My se ženou samozřejmě můžeme s objednanými zůstat a vše jim ukázat, nebo, pokud si to budou přát, jim dopřejeme soukromí.

Jaký je poplatek na návštěvu herny?

Zatím jsme měli první hodinu zdarma a za každou další 150 Kč. Je to opravdu jen na pokrytí nákladů na pronájem prostoru a energie. Nejraději bychom nechtěli nic, děláme to pro děti, ale zatím nemáme žádné sponzory, kteří by pomohli. Budeme moc rádi, když se najde někdo, kdo nám s tím pomůže. Rádi bychom také do budoucna vytvořili nějakou komunitu, spolek, neziskovou organizaci, která by kladenským autistům dokázala více pomoci, aby to rodiny neměly jako my, že za jednu terapii zaplatí dva a půl tisíce korun, ale potřeba jsou minimálně dvě týdně. Spoustu lidí si to nemůže dovolit, zvláště maminky samoživitelky. Zatím jsme ale na začátku, tak chceme pomoci alespoň hernou a radou.

Jste tedy rodičům připraveni předat své zkušenosti?

Samozřejmě, chceme jim pomoci, nasměrovat je, aby nemuseli ztrácet čas zdlouhavou „hledající“ fází. Předáme jim všechny naše zkušenosti zdarma. Autistické děti mají svůj život, jiný než my, ale vše se dá zvládnout. Jen se musíte smířit s tím, že se změní spousta věcí v životě.

Jak tedy s Kubíkem komunikujete?

Důležité je dokázat, aby vás začal vnímat, zaujmout ho. To musíte udělat tak, že pomalu vstoupíte do jeho světa, připojíte se na své dítě. Říká se tomu metoda Sunrise. Já si vedle něj sednu a začnu dělat to, co zrovna dělá on, třeba si točím autíčky. Když u toho hučí, také hučím. On si za chvíli všimne, že děláte stejné věci a začne vás vnímat, vstoupí na oplátku do vašeho světa. Pak máte šanci mu nenásilně ukázat, že můžete spolu dělat i něco jiného, co potřebujete vy. To bych každému doporučil.

Mnoho tatínků z rodiny s autistickým dítětem odejde…

Ano, stává se to, protože je to sakra těžká situace. Každý dospělý má své priority, zájmy, hranice a autistické dítě mu je nepovolí. Může se stát, že muž náročnou situaci vyžadující enormní trpělivost a empatii nezvládne. Občas si myslí, že je to vina matky, že dítě nedostatečně vychovala, což je samozřejmě nesmysl. Autismus, stejně jako třeba porucha ADHD a další, jsou u nás přeji stále tabuizované, veřejnost je většinově přijímá špatně, straní se jich. Na druhou stranu se situace v posledních letech přeci jen kupředu hnula.

28

Jak Kubík ovlivnil přímo vás?

U nás to bylo naopak. Já jsem byl více aktivní, všiml jsem si dříve, že tam není něco v pořádku a snažil jsem přijít na to, jak mu pomoci. Myslím, že se nám to i trochu podařilo. Já jsem samozřejmě pracující a když se nám to stalo, práci jsem omezil. Dříve jsme pracoval na stavbě až do večera, dnes rovnou zákazníkům říkám, že práce bude precizní, ale bude trochu déle trvat, protože potřebuji být ve čtyři odpoledne doma a pomáhat rodině. A jde to. Je nezbytné partnerce s autistickým dítětem pomáhat, musíte se uskrovnit a obrnit se trpělivostí, protože je to o tom, že vám doma dítě třeba půl dne hlučí, je to jeho způsob hry a slova jako „to nejde, to se nedělá“ u nich nefungují. Zvládnout to jde, jen se musíte vzdát zaběhnutých příkazových rituálů výchovy a najít právě jinou, fungující alternativu, jak se na dítě napojit.

Comments are closed.