Jsme na prahu nového roku a napadá nás, jaký asi bude. Myslím, že takový, jaký si sice mnozí nezasloužíme, ale spíš jaký si ho sami připravíme k důstojnému přežití a prožití.

Jen co pominuly strašáci pandemičtí, objevili se krizoví a následně váleční. Nechci vůbec snižovat vážnost těchto témat, ale permanentní strach a hrůza se na nás hrne z každé díry. To není to pravé ořechové pro život. Měli bychom opustit trochu globální traumata a z naší pozice se spíš soustředit na naše bezprostřední okolí. To je to, co nás obklopuje a co můžeme svým chováním a vůli ovlivňovat. I když nedávno jsem měl hrůzný sen nadnárodního charakteru. Vzhledem k nebetyčné energetické náročnosti a neustále se zdražujícími vstupy bude od ledna omezovat provoz peklo. Dle žhavého tiskového mluvčího, hrozí dokonce jeho uzavření. Kolik budou propouštět zaměstnanců jsem se už nedozvěděl, protože jsem se zpocený zimou probudil. Zahříval jsem se myšlenkou, že až dojde i na mě, postavím se na pracáku do fronty se všemi čerty. Poradil bych Belzebubovi, ať na čas přesunou provozy do Ruska. Energetické zdroje, stejně jako zákaznická klientela jsou tam v hojném množstvím. Ale co my, tady, bez pekla. Budeme si s tím vědět rady? Vroucí lázeň, co se, dle přísloví, vařila na každou svini, teď na čas vystřídal pletený svetr. No nic, rady jsme si věděli i v horších situacích. Teď jen hop zvolit nějakého schopného chlapa či ženu na Hrad a šťastně prožít následujících 52 týdnů. To vám přeji za sebe i za redakci Kamelotu.

Autor: Jiří Hokův

Comments are closed.