Nikomu psí hlavu nasazovat nebudu, říká Jan Krafka po roce a čtvrt nuceného odstavení z vedení kladenských divadel.

Třicet let je jméno Jana Krafky spojené s kladenskou kulturní scénou. Šestapadesátiletý umělec začínal v devadesátých letech jako herec ve zdejším loutkovém divadle, později se přesunul na prkna Středočeského divadla. Po krátké pauze, kdy se věnoval natáčení a působil na pražské scéně, se do Kladna vrátil. Tři roky stál nejen na jevišti, ale hlavně v čele dvou kladenských divadelních domů. A to až do chvíle, než byl ze dne na den odvolán. V polovině září se do vedení, respektive pozice jednatele společnosti Divadla Kladno, zase vrátil.

V jakém stavu jste Městské divadlo Kladno a Divadlo Lampion před pár týdny přebíral?

Činoherní dům v rozvráceném. Lampion je na tom naštěstí dobře. Ale nehodlám nikomu teď nasazovat psí hlavu. Městské divadlo ani v nejmenším nevypadá tak, jak jsme ho s kolegou Slánským před rokem a čtvrt nuceně opouštěli. Zásadní problém je personální. Chybí lidé v důležitých pozicích, ať už jde o dramaturga, nebo šéfa výroby. Nerozumím tomu, proč byli zrovna oni propuštěni. Dramaturgický plán hodnotit nebudu. Ten stávající, kromě jedné výjimky, dodržíme a na příští sezónu již představíme náš vlastní. Myslím, že se diváci mají na co těšit. Čeká nás spousta práce, na kterou se těším, bude to náročné, ale zvládneme to. To ale nic nemění na tom, že jsem se vrátil rád. Přece jen jsem tady byl téměř třicet let jako doma.

Znamenalo pro vás loňské náhlé odvolání změnu ve vašem myšlení a práci?

Určitě ano. V tuto chvíli máme krátkodobý plán na dvě divadelní sezóny a v návaznosti na další čtyři. Po dalších komunálních volbách může být vše zase jinak. Nicméně věřím, že se minulý politický veletoč nebude opakovat. Budu ale na možný odchod připravený. Na tu špínu, která se loni rozpoutala, ale nikdy nezapomenu, bylo to dost odporné. Satisfakcí ovšem je, že se nic z pomluv a obvinění nepotvrdilo.

Jak jste vnímal kladenskou kulturní scénu v době, kdy jste se jí nemohl sám aktivně účastnit?

Upřímně se přiznám, že jsem se snažil informacím o kladenském divadle úmyslně vyhýbat. Přesto se ke mně dostaly některé zásadní výstupy z jednání tehdejších zástupců města směrem k divadlu, či tehdejší jednatelky vůči hercům a ostatním zaměstnancům. Bylo mi jich líto a bezmocnost s tím cokoli udělat, mě ničila.

Zmizet ze dne na den z pozice ředitele vám asi obrátilo život naruby. Zůstal jste u „fochu“?

Zařídil jsem si nový profesní život. Přijal jsem s radostí angažmá ve Vinohradském divadle. Mám také po jednom představení v divadle ABC a divadle Palace. Také jsem se sestrou a švagrem v únoru otevřel obchod s rybářskými, chovatelskými a outdoorovými potřebami.

Dá se nyní vše skloubit dohromady tak, aby vám nedošla energie?

Obchod mají teď na starosti hlavně rodinní příslušníci, tam problém není. No a ten zbytek nějak šikovně propojím. Cítil jsem, že by nebylo fér vůči té spoustě lidí, kteří za mě loni tolik bojovali a vůči těm, kteří na protest proti mému odvolání sami divadlo opustili, nabídku nepřijmout. Ale i sám za sebe musím přiznat, že jsem se vrátil moc rád.

Každopádně s ředitelem Divadla na Vinohradech Tomášem Töpferem a uměleckým šéfem Jurajem Deákem jsme se na pokračování spolupráce domluvili, takže na Vinohradech zůstávám. V kladenském divadle budu zatím působit hlavně jako jednatel a ředitel.

Neošidíte herecky vaše kladenské příznivce?

To si nemyslím. Do konce probíhající sezóny se objevím opět ve hře Brouk v hlavě v alternaci s Jaroslavem Slánským. A možná dojde na jaře k návratu jednoho zajímavého titulu. Moc se na kladenské publikum těším. Mám ho totiž rád!

Vrací se do souboru nějací herci? Můžete nějaké jméno potvrdit?

Pro některé, kteří odešli a zařídili si svůj profesní život jinde, je teď návrat komplikovaný, ne-li nemožný. Přesto některé oslovíme. Umělecký šéf Jaroslav Slánský má za úkol stabilizovat herecký soubor, a to není tak jednoduché, jak se zdá. Chce to trochu času.

To je skvělé, protože co do počtu diváků šla návštěvnost v posledním roce strmě dolů…

Tři sezóny, před mým odchodem, návštěvnost obou divadelních domů stoupala. Ve zlaté éře jsme měli v činohře téměř tisíc abonentů a počty stále stoupaly. Byla radost to sledovat. Teď jich je, bohužel, jen něco málo přes čtyři stovky. Uvědomujeme si ale i vliv koronavirové krize. Doufejme, že se vše brzy uklidní a diváci se s důvěrou opět vrátí. Snad zabere i skladba dramaturgického plánu na příští divadelní sezónu. Bude nutné šikovně namixovat komedie, muzikály, ale i dramata – ani těch se diváci rozhodně nezříkají, jak se mnozí mylně domnívají. Vrátíme se také k oblíbeným off-programům v divadelní kavárně, k Malým kladenským dionýsiím a připravujeme mnohá další překvapení.

Došlo na nejhorší, začátkem října se divadla opět uzavřela. Na jak dlouho zatím není jasné. Co to s vámi dělá?

Je to zdrcující. Ale nic s tím nenaděláme. Jsme povinni se řídit nařízeními Ministerstva zdravotnictví nebo vlády.

Comments are closed.