První zmínky o kadeřnickém řemesle se datují do starověkého Egypta. Profesi kadeřníka se v těchto dávných časech věnovali hlavně otroci.

Podle historických pramenů a z dochovaných vykopávek je evidentní, že se o tělo i vlasy uměli Egypťané starat velmi dobře. Tato doba je proslulá aplikací regeneračních zábalů a vonných olejů. Prioritou egyptských kadeřnic a kadeřníků byl pečlivý střih vlasů, který se v poslední fázi přimašťoval k docílení potřebného lesku. Ochlupení se považovalo za nečisté, proto bylo úkolem kadeřníka jej důkladně oholit. Ušetřeno často nezůstalo ani obočí. Mezi účesy byla nejpopulárnější různě střižená mikáda s výraznými ofinami. Vlasy se zdobily copánky, stuhami, čelenkami, korálky a výjimkou nebylo ani peří či zlato. Faraoni si nechávali holit hlavy, ale pro slavnostní příležitosti nosily těžké a kudrnaté černé paruky. Přesuneme-li se v čase i místě do Řecka a Říma, objevíme zde vlasy žen dlouhé, mírně zvlněné, nebo vyčesané s uzlem na temeni hlavy. Řecké ženy nosily vlasy barvené hennou do červena a posypané zlatým práškem. Drdoly se různě proplétaly a prokládaly. Později byly účesy bohatší o příčesky, začaly se zdobit stuhami a čelenkami. Pánské vlasy se stříhaly na krátko a dokonce si nechávaly holit hlavu na takzvané koleno (tupé). V Řecku byli lazebníci považováni za mistry svého řemesla a bohatší domácnosti si své otroky nechávali vyučit právě tímto řemeslem. Římané s přibývající mocí a bohatstvím začali zvyšovat své požadavky na módu a tím dostalo lazebnické – kadeřnické řemeslo více rozvoje. Účesy byly dekorativnější, čelenky vystřídala péra, květy lotosu, perly, zlaté ozdoby, ale též změna barvy vlasů. Nejprve byl módní narudlý odstín, kterého kadeřník docílil speciálně vyrobeným mýdlem z kozího loje a bukového listí. Později přišli do módy světlé odstíny, kterými se Římanky mohli chlubit v podobě paruk z vlasů germánských dívek. Ve starověkém Římě byla tendence následovat řecký styl. Vyšší třídy byly zvyklé používat kulmy a oblíbeným zůstával zlatý vzhled Řeků. Ženy často barvily vlasy na blond nebo nosili paruky z vlasů vlastních otroků. Později, se vlasy více nechávali vlnit a byly hodně vysoko načesaný na hlavě často ve tvaru drátu, který měli na hlavě. Kadeřnictví se stalo populární a vyšší třídy měli své kadeřníky doma nebo navštěvovali veřejná holičství.

Nyní se posuneme o stovky let dopředu, do časů ne až tak dávných. Baroko vzniklo jako ostrý kontrast renesance. Umělecká díla, stavby a samozřejmě móda měly působit na city člověka a ohromovat svou velkolepostí, bohatostí a nádherou. V tomto období vznikla také podstatná změna v úpravě vlasů, jak u žen, tak i u mužů. Kadeřníci v této době měli plné ruce práce s přípravou značně složitých účesů. Ženské vlasy se od lehce zvlněných účesů z poloviny 17. století, začaly tupírováním zvedat do velké výšky a dále zdobit nejrůznějšími šperky, jako např. peřím, čelenka mi, perlami a vzácnými kameny. Mezi mužské účesy především patřila bohatá paruka z pravých vlasů, kterou tvořila soustava velkých loken a vln padajících mnohdy až na hrudník.

Během 20. století se zkrášlovací a kadeřnické salóny, vedle holičských salónů, stávaly stále více populárními. Salóny sloužily jako společenská místa, která umožňovala ženám se setkávat a současně si nechávat upravovat vlasy či zkrášlovat obličej. Bohaté ženy stále ještě měly své kadeřníky, kteří docházeli do jejich domovů, ale většina žen navštěvovala salóny poskytující služby. K největšímu pokroku kadeřnických nástrojů došlo v průběhu tohoto období. Elektřina vedla k vývoji trvalých ondulací na vlasy a vysoušečů vlasů – fénů. Tyto nástroje umožnily kadeřníkům návštěvy ve svých salonech, než omezené služby v domácím prostředí. Byly vyvinuty nové postupy při barvení vlasů. Po první světové válce se stal populární krátký střih tzv. „bob cut“ spolu s dalšími krátkými účesy. V současné době se toto řemeslo těší stále velké popularitě, a to nejen díky tomu, že podléhá módním vlivům.

 

 

 

připravil: Jiří Hokův

Comments are closed.