vasdruhydomov.cz

Když jsem ve svém fotoaparátu objevil tuhle fotku, až mi zamrazilo. Několik lidí z davu, co chodí „na Jágra“ zvedalo prostředníček směrem vzhůru směrem k Jaromírovi. Chlapeček v zelené kšiltovce je očividně pobaven, jak to soused legendě nandal.

Legenda se diví a neví, proč mu dav ukazuje své prostřední prsty směrem vzhůru. Dlouho tady nežil a tak zřejmě zapomněl, že v naší kotlině je úspěch neodpustitelným hříchem. Ať sáhne na cokoliv, davová šílená spravedlnost
si ho vždycky najde. Seknout, trefit nebo narazit „Dědka“ na ledě je už takový nízký ubohý folklór v té naší nejvyšší.
Kladno patří na dno. Tak zní slogan a jakoby všichni Antoušci konali v duchu svaté myšlenky. Když pak jágrova hokejka zařídí tři góly v jednom utkání, tak se mlčí, ono to nějak vyšumí. Nebo povolaní mávnou rukou nad výkonem fenomenálního chlapa, který se narodil v Hnidousích na statku už v roce 1972, plivnou jedovatou slinu o jeho manažerských (ne)schopnostech. Co by měl, jak by měl, kdy by měl…
Před nedávnem jsem fotil v Chomutově u střídačky Rytířů. Stáli tam se mnou i kluci hokejoví z Břeclavi. Džegr,  známý svou zápasovou soustředěností, zrovna přistál na střídačku a chlapci mu mávali, dělali na něj různá gesta a obličeje. Pak jeden povídá: „Hele von na nás sere. Vůbec si nás nevšímá, kokot!“ Pak chlapečci bohorovně odkráčeli v dresech svého klubu do hlubin hlediště. Už i nová generace mladých a později jistě slavných sportovců má názor. Jen nevím, jestli se na něm příliš nepodepisují zkažené životy mnohých z nás.

Autor: Jiří Hokův

Comments are closed.